Vlasta Parkánová mi před nedávnem svým nadšením pro umístění radaru v Brdech evokovala dobu mého dětství v letech šedesátých, kdy jsem armádu nadšeně sledoval o prázdninách u našeho domku u kasáren na Vysočině. Moje nadšení skončilo v srpnu 1968, paní ministryni trvá dodnes.
O její neprofesionalitě mě přesvědčilo její neskonale pitomé televizní prohlášení, že korupce se vyšetřuje pouze v souvislosti s prodejem Gripenů, nikoliv v souvislosti s jejich pronájmem. Švédský reportér to vzápětí vyvrátil, když informoval v ČT diváky o interview se švédským prokurátorem.
Idiocie textu písně, kterou jako dárek chce ministryně předat presidentu Bushovi, snad ani nepřipouští možnost, že si greenhorn Jan Vyčital dělá ze všeho jen prču a jde o parodii:
Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.
Ministryně Parkánová vešla touto písní do Galerie slavných blbců, kde je spolu s oním námořníkem, který v Pearl Harboru považoval tečky japonských letadel na stínítku radaru za hejno vlaštovek, s Karkulkou, která si pletla babičky s vlky a s ředitelem patentového úřadu, který asi před stopadesáti lety resignoval s odůvodněním, že vše je již vynalezeno…
„Dělali jsme to s poctivými úmysly, s dobrým srdcem, s přesvědčením. Do
ničeho se nestylizujeme, nic nepředstíráme, nebereme to jako falešnou
agitku,“ sdělila ministryně Lidovkám. Svatá prostoto!
Zastavte Česko, chci vystoupit!